Nováček

Děje se toho v posledních měsících tolik, že jsem se rozhodl o tom psát, abych si z každodenní rutiny odnesl alespoň něco. Hlavně proto, aby když se mě někdo zeptá "co v práci", byl jsem mu schopný odpovědět i rozvitější větou než jen "dobrý" a přidat maximálně historku z dnešního odpoledne, což je horizont, který ještě moje pamět zkousává.

Nemuselo by to být nutně tak špatně pamatovat si jen posledních pár hodin, ale chcete přeci vypadat, že televize je semeniště jedinečných a neopakovatelných zážitků, a tak by jich bylo třeba mít pár v rukávu.

A tak když maximálně za den chodíte na střižnu, abyste nechali týpka udělat obrázky, které přikrejou rozhovor nějakého chytráka, nebo vybíráte fotky, které se pak objeví za moderátorem, když zve k reportáži, kterou jste nedělali, aby si z toho člověk něco za léta odnesl a při vyprávění nevypadal jako úplnej podržtakžka - což si moje babička bude neoblomě myslet dokud fakt muj xicht v bedně neuvidí. Abych tak mohl z malíku sypat jen zábavné a zajímavé historky, které budou bavit publikum a mě přinesou nehynoucí slávu a náležitou porci egoboostu.

Spíš mi jde o to, aby si člověk nepřipadal jako chodící zombie a po pár letech se neprobral úplně bez vzpomínek na to, co se vlastně všechno odehrálo, protože k tomu chod televize dost svádí a taky proto, že se tam toho opravdu zajímavého dějě docela dost.

Sledoval jsem kolegy, kteří celkem obratně tahali staré reportáže z úhledně zasunutých košilek naditých šanonů, aby si pomohli při aktuální práci nebo navedli při práci jiného kolegu (většinou mě). Tuhle variantu jsem rychle zavrhl, protože můj smysl pro podobné třídění vydrží zhruba tak jedno odpoledne - než odejdu z práce, bez toho, abych si svoje dnešní díla řádně zaznamenal. Jakýmkoliv způsobem.

Pak jsem viděl v Sherlockovi, že si za pomoci jakési myšlenkové mapy dokážete uložit jakoukoliv informaci, kterou jste vstřebali jenom a pouze do paměti. Ale protože většinou ani dvacet sekund neudržím informaci o tom, zda jsem zamkl auto, zavrhl jsem i tuhle variantu.

Přišel proto na řadu deník. No, aprotože jsem narcistní novinář, nebo se za něj alespoň považuju - za novináře, narcistní jsem určitě-, je to z toho blog. Tak enjoy a příště o tom, jak to vypdá v autě, když jedete točit reportáž.